Jak funguje energetické družstvo

Členem energetického družstva může být obec, její občané a místní podnikatelé, ale také kdokoliv další, kdo má o členství zájem (například investor z jiného regionu, kterému jsou blízké hodnoty komunitní energetiky a má zájem podílet se na rozvoji OZE). Kontrola činnosti probíhá na principu jeden člen, jeden hlas, nezávisle na výši podílu.

Zjednodušeně lze energetické družstvo popsat jako spotřebiteli vedenou a kontrolovanou elektrárnu. Členové společně investují podíl potřebný ke koupi, instalaci a provozu OZE. Stanou se spoluvlastníky zdroje i odběrateli vyrobené energie a případné přebytky prodávají buď ostatním obyvatelům obce a blízkého okolí, nebo do sítě. Peníze z prodeje jsou jim pak v poměrné částce distribuovány zpět a případný další zisk většinou putuje do družstevního fondu, ze kterého jsou financovány komunitní aktivity (péče o veřejný prostor, kulturní akce, osvětová činnost, charitativní projekty, atd.).

Energetická družstva mají v Německu silnou tradici. Foto: www.friendsoftheearth.eu

K nejvyužívanějším OZE patří fotovoltaické a větrné elektrárny. Ve venkovských oblastech je velký potenciál ukryt ve spolupráci se zemědělskými podniky, které produkují biomasu a mnohdy samy vyrábějí energii. Vzhledem k finanční nákladnosti OZE by základna družstva měla být co největší, je proto nutné záměr představit co nejširší skupině lidí. Členem družstva se lidé mohou stát prostřednictvím přímého vkladu či zakoupením akcií, na popularitě v posledních letech nabírá také crowdfunding. K nastartování projektu jsou dále využívány dotace z EU, státní podpora, bankovní úvěry, nebo spoluúčast lokálních institucí (obecní úřad, školy, apod.). Projekt musí být naplánován tak, aby si vydělal na svůj provoz a splátky úvěru.

Dále je potřeba zajistit náležitosti spojené s výstavbou a provozem OZE. K nejdůležitějším krokům patří dohoda s distributorem energie, připojení do sítě, zajištění energetického managementu a odborné pracovní síly, případně školení zaměstnanců. Zatím není zcela jasné, za jakých podmínek u nás bude elektřina moci být distribuována a prodávána. Zákonodárci by se však mohli inspirovat například v sousedním Rakousku, které už nyní umožňuje výrobu a sdílení energie v bytových domech, a také zajišťuje, že odběratel neplatí za silovou ani distribuční složku vyrobené energie.

V postsocialistických zemích se často setkáváme s odmítavým postojem vůči družstevnímu vlastnictví. Právě díky energetickým družstvům však na začátku 20. století došlo k postupné elektrifikaci evropských venkovských oblastí a elektřina začala být využívána i při práci v zemědělství. Mnohé družstevní elektrárny si už tehdy uvědomovaly, že zásoby uhlí nejsou nevyčerpatelné. Často proto využívaly energii vodních toků. Prvorepublikové Československo patřilo k družstevně nejrozvinutějším zemím na světě a ještě v roce 1948 v zemi fungovalo přes 2000 družstevních elektráren.

Více k tématu >>