Michaela Luttyová – Ražená kůže

Vsetínská rodačka, paní Michaela Luttyová, se výrobě šperků a doplňků z ražené kůže věnuje už více než 10 let. Přestože roky pracovala na pozici ředitelky logistiky v nadnárodní společnosti, k ruční práci měla vždy blízko – pochází totiž z rodiny obuvníků. Zlom přišel po narození dcery, kdy začala navštěvovat kurz na výrobu kožených produktů, který následně převzala a nějakou dobu vedla. Nakonec se rozhodla pověsit kariéru v korporátu na hřebík a rozjela vlastní řemeslné podnikání. Její originální zakázkovou výrobu vyhledávají lidé z celé republiky. 

Výroba koženého obalu na knihy je poměrně zdlouhavý a pracný proces. Základem je použít kvalitní, přírodní nebo naskrz probarvenou třísločiněnou kůži. Do navlhčené kůže se vypsanou propiskou předkreslí požadovaný motiv, který je pak vyražen razidly nejrůznějších tvarů a velikostí. Obal je dále potřeba sešít, ubouchat, nabarvit a vypodšívkovat. Celý tento postup zvládne zkušená paní Michaela Luttyová během jednoho dne. Vedle zmiňovaných obalů patří k nejpoptávanějším výrobkům například pouzdra na brýle, či kabelky, populární jsou motivy bambusu, draků a lebek. Zručná řemeslnice si však poradí v podstatě s jakýmkoliv zákaznickým požadavkem a každý kus je tak jedinečný originál! 

Více o výrobcích. 

 

 

Foto: Miroslav Hodeček 

ROZHOVOR

Jak jste se dostala k Vašemu řemeslu?

Jsem rodačka ze Vsetína. Když jsem se narodila, rodiče se odstěhovali na Slovensko a já se pak v 28 letech znovu vrátila do rodného kraje. Miluji to tady, jezdila jsem sem za babičkou a můj svérázný strýc mě provázel po Vsetíně. Nyní žiju ve svém rodném domě, kde se narodila i má maminka. V rodině jsme měli obuvníky, dokonce i takové, kteří patřili do obuvnického cechu. Já se k tomu dostala oklikou. Pracovala jsem jako ředitelka logistiky v nadnárodní společnosti. Na stará kolena jsem se rozhodla mít dítě a to se mi ve 43 letech povedlo. Protože jsem zvyklá pořád něco dělat a zaměstnávat hlavu, měla jsem vždy ráda ruční práce – paličkování, macramé, vyšívání. Vždy jsme se s mamkou smály, že už jen ty boty neumím ušít. Když dítě povyrostlo, nechala mi moje maminka vyrobit raženou koženou peněženku od pana Honzy Veselého, řečeného Piráta, který ve Vsetíně vedl kurz na výrobu kožených věcí. Tak jsem se do něj přihlásila, poté jsem ten kurz přebrala a vedla. Jakmile začala dcera chodit do školy, zanikl i tento kurz. Když jsem nastoupila do práce, už jsem to nedokázala skloubit, proto jsem si nakonec založila živnost. A takto to dělám od roku 2009.

Vidíte se i v budoucnu u kůže?

Určitě chci pokračovat, baví mě to, myslím, že mi to i jde. Už jsem si udělala nějaké jméno. Spousta lidí se ke mně vrací. Strašně ráda jezdím na jarmark do Valašských Klobúků, kam se za mnou jezdí lidé podívat. Rozšiřování firmy nemám v plánu.

Máte pokračovatele tradice?

Dcera se spíše vidí jako Youtuberka. Ze začátku jsem si myslela, že by mohla pokračovat, ale s nástupem puberty už zájem opadl.

Jaké výrobky tvoříte nejraději?

Strašně ráda dělám obaly na knihy. Baví mě dělat zdobení a obnáší to málo šití. Zdobí se z obou stran, dělají se monogramy, korálkové přívěsky. Na jeden obal jsem opravdu pyšná. Dělala jsem ho podle fotky anděla s křídly. Nerada dělám portréty, stačí málo, aby se to nevyvedlo. Pak jsem dělala jeden speciální notes podle fotky, na které byl Václav Havel ve Španělsku, voda z moře mu šplíchala na nohy. To byla speciální práce, která dopadla opravdu dobře. Také mě baví dělat kabelky. Možná to vypadá složitě, ale není to žádná velká práce.

K oblíbeným motivům patří bambus, lebky, draci. Dříve jsem ráda kreslila, takže se třeba na těch lebkách můžu vyřádit. Snažím se dělat zakázkovou výrobu. Vše po jednom kuse. Zájem je zejména o obaly na knihy, pouzdra na brýle a kabelky – v podstatě vše, co si zákazník přeje. Spolupracovala jsem i s nožířem, kterému jsem dělala pouzdra na nože. To mě také velice bavilo, asi nejvíce se mi povedl obal s výsekem vlčí hlavy.

Jak se dělá takový obal na knihu?

Musí to být třísločiněná kůže, která se dodává přírodní nebo probarvená naskrz z koželužny. Kůže se navlhčí a do ní se kreslí vyschlou propiskou, která musí být opravdu vypsaná, protože navlhčený materiál tužku vždy rozepíše. Pak se to v místech, kde chcete dělat strukturu, nařízne speciálním nožíkem. Poté použijete malá razidla, obdélníky, obálky, šrafované, čárkované – je to stejná práce, jako když děláte reliéf. Je to pracné, ale když už to děláte tolik let, jde to celkem rychle. Jeden kompletně celý – sešitý, ubouchaný, nabarvený a vypodšívkovaný obal mi zabere zhruba jeden den. Mám štěstí, že v nedaleké Jablůnce je výborná koželužna, odkud beru kvalitní kůži. Jsou tam noví majitelé, kteří dělají úžasné věci. Zkoušejí různé vytlačené vzory do kůže, plastické věci.

Odkud jsou lidé, kteří si objednávají Vaše výrobky?

Objednávky mi chodí z celé republiky.