Silvie Stachová – Mamma Tea s.r.o.

V zimě zahřeje, v létě osvěží, povzbudí tělo a zklidní mysl. Dobrým čajem nepohrdne ani ten největší škarohlíd. Tím spíš, když je namíchán z ovoce a bylinek z beskydských strání – tak, jako čajové směsi Mamma Tea. Vizí Silvie Stachové, majitelky firmy, je nabídnout lidem nejen kvalitní, ručně zpracovaný lokální produkt, ale zároveň propagovat náš region. Základní sortiment čítá 8 druhů čajových směsí, ty se však výrazně liší svými originálně zpracovanými obaly, které je možné upravit zákazníkovi na míru. Čaje tak poslouží jako krásný a praktický suvenýr, můžete jimi obdarovat své přátele, zaměstnance či obchodní partnery, nebo je třeba rovnou zařadit do své gastronomické nabídky.

Bylinky v čajových směsích Mamma Tea pochází nejen z vlastní ekologické produkce se základnou na Morávce, ale také z volného sběru v blízkém okolí. Silvie Stachová z Mamma Tea, má díky mnohaletým zkušenostem z lesnické profese dobře zmapovaný beskydský terén, a proto dobře ví, pro jakou bylinku se kam vydat. Čaje pak míchá tak, aby potěšily všechny vaše smysly a pokud možno symbolizovaly danou oblast. Například Rožnovské bylinné thé je taková valašská stráň v krabičce – najdete v něm dobromysl, hodně mateřídoušky, lipový květ, diviznu, jablka, hrušky i švestky. 

Více o výrobcích.

 

 

Foto. Miroslav Hodeček 

ROZHOVOR

Jak jste se dostala k výrobě čajů?

Když jsem v roce 2014 věděla, že budu muset opustit svou práci, říkala jsem si, že bych chtěla začít podnikat. Přemýšlela jsem, k čemu mám blízko, a napadly mě bylinky. Ale takové, které jsou lokální, tady od nás z Beskyd. A že zkusím značku postavit právě na tom. Přihlásila jsem se do podnikatelské soutěže a podařilo se. Myslím, že se podnikání docela povedlo, firma přežila 6 let a živilo nás to. A to jsem samoživitelka. Do začátku pandemie jsem mezi partnery měla turistická centra, hotely, restaurace, města, firemní klientelu. Ale během pandemie to bohužel nefunguje, bez druhé práce bych to finančně nezvládala. Čaj je bohužel nadstandardní produkt, ne nutná potřeba. 95% partnerů dlouhodobě zavřelo, kdo ví, zda se vůbec znovu rozjedou. Teď ten odbyt není úplně špatný, ale mám vizi spíš přežít nějakou dobu v „záchovném minimu“, protože si nemyslím, že by pandemie brzy skončila. Nedělám žádný velký byznys, snažím se nasbírat co nejvíce bylin, nějak to vydržet, splnit zakázky od stálých partnerů. A do budoucna zásadně nic neplánuji, to se vše uvidí.

Měla jste už v minulosti blízko k bylinkám?

Jsem lesník, takže jsem chodila po lese a sbírala si jen tak pro sebe. Prošla jsem si základní botanikou a bavilo mě to. Důležitější je ale postavit to marketingově na původu produktu, který je místní a ručně dělaný, vymazlený, jiný než třeba čaj z lékárny nebo supermarketu. Nedělám to jako léčivý čaj, ale jako dárek. Důležitá je také naše koncepce obalu, který lze snadno upravit na míru klientovi (např. města používají svá loga a mají „svůj“ čaj). Nabízíme zákazníkům tři varianty – pouze produkt (čaj), pak variantu, kdy použijí své logo a grafiku (levnější varianta), a nebo jim obal vymyslíme my. V novém kostičkovém designu už máme Rožnov, finišujeme i čaj pro Ostravu.

Pamatujete si svůj první čaj?

Ano, ony vlastně v sortimentu pořád jsou. První byla meduňka a dobromysl, lesní byliny, s mateřídouškou, a máta s kopřivou. Základní sortiment čítá 8 druhů, ale namícháme i podle přání klientů. Většinou se však jen liší grafika. Ještě to podnikání není mrtvé, dalo by se vyjít z nějakého základu, ale musel by se tomu člověk intenzivně věnovat. A na to teď nemám prostor. Jsem ráda, že jsem ráda. Teď pracuji v uprchlickém táboře a ta práce mě strašně baví, asi jsem se minula povoláním. Měla jsem jít místo lesa dělat s lidmi. Je to náročné, občas celkem tvrdé, ale baví mě to. Používám taky cizí jazyky, učím se. Mluví se hlavně francouzsky, občas se najde i někdo rusky mluvící.

Podle čeho mícháte čaje?

Vše pramení z legislativních pravidel. Já nedělám léčivé čaje, tzn., že nesmím uvádět, že má léčivé účinky, přestože bylinky léčivé jsou. Skládám to podle chutí, a abych vyhověla vyhlášce, protože tam je taky potřeba splnit různé limity na zastoupení jednotlivých složek. Samozřejmě třeba ten mateřídouškový čaj apod., to jsou všechno bylinky vhodné na dýchací potíže, ale nikde to neuvádím. Jde spíš o to, aby každý čaj byl jiný a dal prostor jiné bylince. Co se týče sortimentu bylin, ideální by bylo mít to postavené jen na tom, co roste lokálně, ale nejsem si jistá, že by to šlo. Takže například tady máme beskydskou levanduli. ☺ Meduňka, měsíček, to jsou vše introdukované byliny, není to tak jednoduché. To bych fakt musela zůstat u volných sběrů. Ten není nijak zvlášť omezen, je to spíš o domluvě. Ale nefunguje to tak, že by člověk přišel a posbíral půl dědiny, to nikdo ani nepozná, je to zanedbatelné minimum. Naopak spíše já musím hlídat, aby v okolí nebyla zemědělsky obhospodařovaná půda apod., protože tam přidávají kde co. Není to legislativně omezené, ale na druhou stranu zodpovídám za složení a nebudu sbírat to, co roste u cesty, poškodila bych si jméno. A u cesty jak u cesty... horší je to, když například uprostřed pole rostou krásné bezy. Tam bych sbírat určitě nešla.

Dělala jste někdy nějaký speciální čaj?

Osobně bych chtěla ještě nabídnout něco extra, ale problém je, že musíte najít dostatek zákazníků. Když je zákazníků málo, tak ten obal sám o sobě je velice drahý (především ty, kde jsou parciální UV laky). To znamená, že abych srazila náklady, musela bych prodávat ve vysokých počtech, a to znamená mít dostatečně početnou klientelu. A tu bohužel nemám, to je problém. Čaj je vyloženě vhodný k tomu, aby se z něj dělaly různé speciality, lze přidat například růžové lístky, drahé ovoce, vyrobit drahý obal, ale to bych musela mít nějakou movitější firemní klientelu.

Jak to probíhá, když si obce objednávají čaj?

Většinou si vyberou nějaký stávající čaj a na to si nechají udělat obal, ale je tady i možnost namíchat něco na míru, samozřejmě v rámci možností, legislativních i kapacitních, protože bylinky nekupuji. Ovoce si některé dosušuji sama, jiné z kapacitních důvodů dokupuji. Ale například čaj Rožnovské bylinné thé má takové složení, aby to vyjadřovalo tu valašskou krajinu. Je v něm dobromysl, hodně mateřídoušky, lipový květ, divizna, jablka, hrušky, švestky. Taková valašská stráň v krabičce. Příprava trvá od jara (zahradnické práce) až do podzimu, musí se to poorat, pohnojit, obnovovat. Je to spousta práce. Je třeba přemýšlet dva roky dopředu a hlídat jednotlivé porosty, hodně udělá také počasí. Loni bylo studené jaro a korona, letos totéž. Léto je letos dobré, teplé, loni jsem sbírala i v dešti. Na slimáky používám Ferramol, prostředek pro ekologické zemědělství, sbírat je nestíhám. Letos jich ale moc není. Chodí hlavně na majoránku, která letos moc neroste, a na měsíček a chrpu.

Která bylina z Vašeho sortimentu je nejnáročnější na pěstování?

Chrpa špatně klíčí, letos ji asi zaseju už na podzim, ale počasí na jaře stejně neovlivníme. Extrémně vitální je dobromysl, ta nechce skoro nic.

Bude ve Vašem podnikání někdo pokračovat?

Ne. Mám jednu dceru, ale ta se k tomu nemá.

Neuvažujete o otevření nějaké bylinkářského kurzu apod.?

Vůbec tak neuvažuji, ta situace s koronou je složitá a vzhledem k tomu, že mám i jinou práci, na to nemám čas ani energii. Zatím to nechávám v tom „přežívacím“ módu. Je to dennodenní stres, stále jako podnikatel čekáte, co bude, jaká opatření zase vymyslí. Klienti nejsou, necestuje se, nedělají se akce, spotřeba je nízká. Pocit, že dostanete výplatu, je k nezaplacení. A tím spíš, když vás to baví.

Který čaj je Váš nejoblíbenější?

Mám ráda mátu s kopřivou, je to taková lehká varianta čaje. Nově jsem tam přidala pomeranč, skořici a bezový květ, je to naše novinka, s modrým kolečkem. Už ho mají v některých hotelech, např. na Lanterně, ale ještě není nafocený a vystavený na webu, nestíhám.

Zkoušela jste prodávat i do zahraničí?

Ozvala se mi paní z Polska, ale je tam velká bariéra. Kdysi jsem se sama zkoušela podívat do hotelů za hranicemi, takové produkty tam nemají, je to pole neorané. Ale nevím, jak je oslovit. Tady do hotelu zavoláte, domluvíte si schůzku, ale do Polska to nejde, protože když napíšete mail v angličtině, nikdo vám neodpoví. Paní to pak zkoušela sama, byla to Polka, a říkala, že Poláci český čaj stejně pít nebudou. Přitom co tady vozí… Je tam vlastenecká bariéra. Oni sem polské čaje vozí, protože jsou levné. Ale moje cenotvorba je jasně daná, ani nechápu, jak se na takové částky dostanou. Do supermarketu dodávat nemůžu, ale na hotelovou recepci ano. Myšlenka je to dobrá, ale to, co funguje například v Rakousku, bohužel nefunguje u nás.